Angiografie srdce a selektivní koronarografie
Co byste měli vědět o angiografii srdce a koronarografii?
Koronarografie pomáhá odhalit zúžení nebo uzávěr věnčitých tepen a určit další postup léčby. Zjistěte, kdy se vyšetření provádí, jak probíhá, jak se na něj připravit a jaká jsou případná rizika.
Co byste měli vědět o angiografii srdce a koronarografii?
Angiografie a koronarografie jsou vyšetřením systému věnčité tepny, která zásobuje krví srdeční sval. Lékař díky těmto metodám diagnostikuje stav věnčitých tepen, jejich průchodnost, diagnostikuje místa, která jsou zúžená, nebo ucpaná a následně může určit další léčebný postup. V některých případech je angiografie součástí komplexního zákroku, kdy je problém nejen diagnostikován, ale pomocí dalších katetrizačních zákroků následně i okamžitě řešen.
Angiografie a koronarografie jsou vyšetřovací metody, které se používají při zjištění stavu srdeční ischémie, ale i při vyšetření vrozených, nebo získaných srdečních vad.
Angiografie a koronarografie jsou invazivní zákroky, které probíhají v lokální anestezii na katetrizačním sále. Pacientovi je po celou dobu monitorované EKG a zároveň je pod rentgenovou kontrolou. Před zákrokem mu může lékař podat léky na uklidnění.
Při angiografii lékař katétr nejčastěji zavádí v oblasti třísla, případně do radiální tepny na předloktí. Katétr zavede až k příslušným oddílům v srdci. Selektivní koronarografií se pak rozumí zavedení katétru k ústí levé a pravé věnčité tepny a zjištění průchodnosti jejich řečiště za pomoci kontrastní látky. Látku lékař vstříkne pomocí katétru a na monitoru sleduje průchodnost tepen. Přístroj také umožňuje stav zaznamenat. Aplikace kontrastní látky bývá spojená s vnímáním tepla na hrudníku a následně i ve zbytku těla. Jde o zcela normální stav, který po chvíli odezní.
Na základě výsledků vyšetření může lékař okamžitě přistoupit k dalším katetrizačním zákrokům. V opačném případě katétr vyjme a tlakovou bandáží zajistí ránu. Několik dalších hodin pacient stráví v absolutním klidu na lůžku. Pokud je vše bez komplikací, odchází druhý až pátý den po zákroku domů. Do práce a k běžnému životnímu stylu se vrací zhruba po týdnu až deseti dnech.
V dostatečném časovém předstihu musí pacient lékaře informovat o tom, zda pravidelně užívá léky (zvláště léky na ředění krve), lékař by měl také vědět o alergiích (během zákroku je aplikovaná kontrastní látka) i o případných problémech například se štítnou žlázou. Od půlnoci v den zákroku by pacient neměl jíst, pít ani kouřit a těsně před zákrokem by měl z úst vyjmout zubní protézu.
K nahlédnutí: Informovaný souhlas s invazivním zákrokem včetně informací o rizicích a průběhu vyšetření.