Chlopenní srdeční vady
Co byste měli vědět o chlopenních srdečních vadách?
Chlopenní srdeční vady mohou dlouhou dobu probíhat bez výrazných obtíží, postupně však mohou ovlivňovat činnost srdce. Zjistěte, jaké jsou jejich příznaky, příčiny a možnosti diagnostiky a léčby.
Co byste měli vědět o chlopenních srdečních vadách?
Zdravá chlopeň se koordinovaně otevírá a zavírá a funguje jako bezchybný ventil. Chlopenní srdeční vady jsou poškozením jedné nebo více srdečních chlopní a narušením této funkce. Poškození může být vrozené, způsobené degenerativními změnami, nebo infekcí. Existuje široká klasifikace chlopenních vad – nicméně základní rozdělení je na stenózy (zúžení) chlopní a na regurgitace (nedomykavost) chlopní.
Nejčastějšími chlopenními vadami jsou aortální stenóza, tedy zúžení aortální chlopně v důsledku kalcifikace, kdy krev i přes otevřenou aortální chlopeň kvůli zúžení hůře proudí, a aortální regurgitace, tedy nedomykavost aortální chlopně, kdy krev vtéká zpátky do levé komory a tím ji přetěžuje.
Méně často se pak vyskytuje zúžení u dvojcípé chlopně, kdy se krev hromadí v levé síni a zvyšuje tlak v plicních cévách, a nedomykavost dvojcípé chlopně. Další chlopenní vady už jsou velmi vzácné.
Základním příznakem je srdeční šelest, který ale nemusí být vždy příznakem chlopenní vady. Mezi další příznaky patří dušnost, bolesti na prsou, synkopa při zátěži, vada dvojcípé chlopně může být jedním z příznaků fibrilace síní. Nicméně chlopenní vada se někdy dlouhá léta nemusí projevovat vůbec a pacient o ní nemusí vědět.
Protože se chlopenní vady projevují takzvanými šelesty, jsou odhalitelné už pouhým poslechem srdce. Hlavním diagnostickým nástrojem je následně echokardiografie neboli ultrazvuk srdce. Lékař prostřednictvím ultrazvuku vidí jednotlivé chlopně a jejich pohyblivost, umí změřit i rychlost proudění krve v srdci. Chlopenní srdeční vady je možné diagnostikovat i pomocí katetrizace. A často se v souvislosti s nimi provádí i zátěžové vyšetření.
Pokud není chlopenní vada příliš výrazná a pacienta neohrožuje, lze její další rozvoj výrazně zpomalit pomocí léků a vhodnými změnami životního stylu. Závažné chlopenní vady jsou pak léčeny chirurgicky – a to plastikou původní chlopně nebo jejím nahrazením. Jako náhrady se dnes používají chlopně mechanické, které mají téměř neomezenou životnost, ale zároveň je nutné trvale užívat léky, a takzvané bioprotézy, po jejichž implantaci není nutná medikace, ale které mají životnost omezenou.
Při chirurgickém zákroku už dnes často nedochází k otevření hrudního koše, ale celý zákrok je prováděný jen skrze malý řez na hrudníku. Některé typy zúžení chlopní je možné léčit i katetrizační cestou, takzvanou valvuloplastikou.